Zhodnotili jsme svou činnost na výroční schůzi

V posledním květnovém týdnu se sešli členové Klubu lyžařů Valašské Klobouky na své pravidelné výroční schůzi. Stojí zato připomenout si, co všechno v posledních letech lyžaři udělali.

Historie organizovaného lyžování ve Valašských Kloboukách se začala psát před devíti desítkami let. Lyžaři jsou jedním z nejstarších a nejdéle působících spolků na území města.

V padesátých letech minulého století vznikl lyžařský oddíl a fungoval pod hlavičkou TJ Spartak. Od roku 1991 mají valašskokloboučtí lyžaři vlastní Klub lyžařů. Lyžaři nejdříve postavili lyžařský vlek od Valašky až na Jelenovskou (ten byl již před několika lety demontován), postupně vybudovali i lyžařskou chatu a další vlek POMA na Pechancových lúkách. Tento vlek byl v provozu naposledy v zimě roku 2011.

Za dobu, co lyžaři v různých obměnách působí jako spolek, jím prošlo stovky členů a lidé se střídali i ve vedení spolku. K poslední významné změně dochází v prosinci roku 2013, kdy se předsedou stává Karel Lysák a výkonný výbor, po několika počátečních změnách, v současné době tvoří Karel Lysák, Ivo Ekart a Aleš Fiala. Nové vedení stálo před prvním velkým rozhodnutím – zachovat či nezachovat lyžařský vlek? Rozhodli se pro první možnost. Od konce letních prázdnin roku 2015 se konaly pravidelné sobotní brigády, kterých se zúčastňují nejen členové Klubu lyžařů, ale také ti, kteří sice členy nejsou, ale kterým není lhostejný další osud vleku a budoucnost lyžování. Brigády se neomezily jen na soboty, a čím víc se blížilo zimní období, tím přibývalo hodin a dnů strávených prací a to bez ohledu na počasí. V součtu se jednalo o více jak 2500 odpracovaných hodin. Zároveň s repasí vleku bylo také zrekonstruováno osvětlení svahu pro plánované večerní lyžování. Povedlo se a vlek získal oficiální povolení k provozu.  Sněhové podmínky umožnily spuštění vleku pro veřejnost v lednu a únoru roku 2017.

Je třeba dodat, že bez sponzorů a finanční pomoci města Valašské Klobouky, by to nešlo.

Dalším velkým úkolem byla rekonstrukce chaty tak, aby se stala vyhledávaným místem pro rekreaci. Od roku 2014 až doposud se na opravách a vylepšeních chaty a jejího okolí pracuje v podstatě nepřetržitě. Mezi největší akce patří výměna oken a parapetů, nátěr střechy, oprava komína a hromosvodů, postupná obnova interiéru – jen namátkou nové obložení kolem krbových kamen ve společenské místnosti, rekonstrukce šatny a její nové vybavení mobiliářem, výmalba a další. V okolí chaty byl zbudován nový chodník, znovu položena dlažba přímo u chaty, opraveno ohniště a posezení kolem něj a mnoho dalšího. Díky manželům Monice a Martinovi Sláčíkovým, kteří jsou správci chaty, se podařilo chatu zpropagovat a postupně se stává stále vyhledávanějším cílem turistů, školních pobytů i rodin s dětmi.

Klub lyžařů však nezahálí ani poli sportovním. Letos se konal již třetí ročník běžeckého závodu do vrchu Klobucký hrb, v roce 2017 se podařilo uspořádat dětské lyžařské závody pro nejmenší lyžaře u polikliniky a člen Klubu lyžařů Ivo Ekart stojí za takřka již tradičním zájezdem na Malino Brdo, který je spojený s lyžařskými závody a letos poprvé i karnevalem na lyžích.

Bohužel drtivá většina naplánovaných sportovně – společenských aktivit je vázána na přízeň počasí a dostatečnou sněhovou pokrývku. Té se však v posledních letech nedostává a tak nezbývá než doufat, že letošní zima bude přívětivá.

Více informací o činnosti Klubu lyžařů najdete na www.lyzarivk.cz.

Fotogalerie: http://lyzarivk.cz/fotogalerie-2/, http://lyzarivk.cz/pro-cleny-kl/.

 

Klub lyžařů Valašské Klobouky

 

 

Klobucký hrb 2018 je již minulostí. Foto ze závodu najdete ve FOTOGALERII.

Klobucký hrb pohledem jednoho z účastníků:

Klobucký hrb

Šlo o třetí ročník běhu do vrchu, pořádaný valašsko – klobouckými lyžaři. A ne lecjakého, ví každý, kdo si je vědom strmosti lyžařského vleku k Jelenovské.
Já se ho chtěl zúčastnit poprvé.
V brzké nedělní ráno jsem proto „nastartoval“ vlak z Uherského Brodu do Bylnice, po hodince čekání v její nádražní čekárně pak jím pokračoval do Valašských Klobouk.
Z nádraží se ubíral asi kilometr po pěkné cyklostezce podél Brumovky do místa dění.
Na místě akce, tedy u dolní stanice vleku, již bylo živo. A hlavně se to tam hemžilo mládím, ba přímo drobotinou.
Byla k neuhlídání, děti nestále pobíhaly z místa na místo, rodiče měli, věru, co dělat, aby je neztratili z dohledu.
To „dospěláci“, to už bylo o něčem jiném.
V areálu se totiž pohybovalo několik desítek „nažhavených“ běžců, mužů i žen, od s přehledem se tvářících profesionálů, až po nejistě vyhlížející amatéry.
U těch prvních vypracované šlachy svědčily o vysokém stupni trénovanosti. Já mezitím s respektem vzhlížel nahoru do svahu.
Takový že bych měl podle propozic vybíhat?
A v mém pokročilém věku, tak to ani náhodou?
Ale ještě chvíli jsem si vzal na rozmyšlenou, abych se nakonec přece jenom rozhodl. Poběžím, i když to po sedmdesátce nebude zcela bez rizika.
Rafinovaně jsem si šel předem „ohmatat“ trať. Jenom počátečních pár set metrů. Nezdála se mně být až tak těžká.
Pořídil jsem si dokonce jakýsi itenerář, tedy běžecký plán.
A v něm nastínil:
„Tak tady budu přeskakovat kaluž, v tomto místě musím dát pozor na vyčnívající kořeny, zde se mezi stromy nepozorovaně na pár vteřin zastavím, abych si oddechl“.
No jo, teorie je teorie, praxe byla, jak se záhy ukázalo, poněkud jiná. Zprvu ale na podstatně zkrácenou trať vyběhlo mládí.
Bylo okouzlující pozorovat ty malé „caparty“, co se ještě nedávno učili chodit, s jakou vehemencí bojovali o prvenství.
Nám, dospělým účastníkům, byly k „výběhu“ nabídnuty dvě trasy.
Červená pro profíky a odvážlivce, žlutá, poloviční délky, pro méně si věřící, a mezi ně jsem se počítal
i já.
Vypil jsem minerálku a vzal zavděk klobásou s chlebem. Přemýšlel jsem nad stavem své před lety  přetržené achilovky.
Vydrží?
Měla by, byla to její povinnost.
Organizátory mně bylo přiděleno startovní číslo 28. Evropská unie by mě pochválila, Britové patrně ne.
A pak už jsme jeden za druhým, tedy intervalově vyběhli.
Nechtěl jsem přepálit začátek, něco sil si proto šetřil na později. Prvních pár set metrů se běželo dobře, bodejť by ne.
Vždyť všude kolem se prostíral vzrostlý smrkový les s opojně voňavým vzduchem. Po mírném stoupání však přišlo na řadu podstatně strmější.
Tělo se postupně začalo zadýchávat.
Pak mě doběhly dvě „lepé“ děvy.
Ale co, řekl jsem si v duchu, nejedny ženy leckterého muže v životě dobíhají.
Horší bylo, když mě v poslední třetině trati na 1400 metrů předběhli hoši odhadem staršího školního věku.
Co si to dovolují, blesklo mně hlavou. A vůbec, mají už na zítřek, tedy na pondělí, splněné domácí úkoly?
Jen aby!
Ach, ta dnešní mládež, nemá vůbec úctu ke starším…
V závěru běhu jsem přemýšlel, jestli mě nahoře u lyžařské chaty bude čekat vzhledem k roku mého narození uznání, anebo zdravotník.
Druhá varianta byla o něco pravděpodobnější.
No, po pravdě řečeno, dal ten běh mému tělu, potažmo ale i ostatním zúčastněným běžcům, pořádně zabrat.
Daleko příjemnějším zjištěním však bylo, s jakým elánem se zejména ta nejmladší generace věnuje pohybovým aktivitám.
Jejich rozradostněná očka po doběhnutí do cíle svědčila o mnohém.
A dospěláci?
Všechna čest, ti nejlepší by mohli konkurovat ladností a vytrvalostí svého pohybu gazelám. Bylo obdivuhodné, s jakou lehkostí vybíhali velmi náročnou trasu až na Jelenovskou.
Oprávněně tedy při vyhlašování vítězů sklízeli jeden potlesk za druhým.
Samotná organizace běžeckého soutěžení byla perfektní, všechno pasovalo na minutu.
I ta příroda vůkol neměla chybu.
Stánek lyžařů z Valašských Klobouk snad nemůže být na krásnějším místě. Smrky, borovice, břízy, louka pokryta kvetoucím býlím, to vše bylo tuto neděli zalito jarním sluncem.
Opět tedy jedna akce, která se v plné míře vydařila.
A za to patří dík všem organizátorům, ale i sponzorům, a vůbec všem těm, kteří se tohoto sportovního klání zúčastnili.

Jaromír Slavíček

Klub lyžařů děkuje  spolku Běhatlon  Valašské Klobouky za spolupráci při pořádaní tohoto běžeckého závodu.

 Výsledky závodu zde:

výsledky Klobucký hrb 2018

 

Chata LYŽAŘSKÁ

20161217_084603

Činnost Klubu lyžařů Valašské Klobouky v roce 2018 podporuje město Valašské Klobouky

 Naši sponzoři:

HYDRAULI CS

cobra

 

kliky ,panty, kování dodáme Vám na přání                    www.cobra-cz.cz

Michal Šerý Lačnov – malířství a natěračství